Are you my angel?

Prolog

Je to už hodně dávno...
Skláněla jsem se nad její drobnou postavou a hystericky křičela. Svými pěstmi jsem pumpovala její hrudník a svýma slzama ho máčela.
"Žij! Musíš dýchat!" zalykala jsem se a trhavě dýchala. "Neodcházej!" křičela jsem a pumpovala tak, jak mi to jen mé ruce dovolily. Sakra. Sakra. Sakra. Pořád jsem nepřestávala doufat. Sakra! Mé ruce pracovaly jako nikdy. "Nenechávej mě tu samotnou! Prosím!" nevzdávala jsem se naděje. V dálce jsem uslyšela sirénu. Začala jsem pumpovat o to silněji. Měla jsem pocit že mi ty ruce snad upadnou. Nikdy v životě jsem si nic nepřála víc. Začala jsem do jejího hrudníku zběsile bušit. Horké slzy mi ve studené zimě zamrzaly na tváři. Vydechovala jsem obláčky páry a křičela. Nešlo to zastavit. Byla jsem úplně bezmocná. Když vedle mě zastavila sanitka, došlo mi, že je konec. Došlo mi, že jsem selhala. Nezvládla jsem to. Ještě naposledy jsem udeřila do jejího hrudníku a položila jsem si svou tvář na její hruď, která se už nikdy neměla zvednout. Objala jsem jí a brečela jsem. Svýma slzama jsem máčela její už tak dost mokré tričko. Věděla jsem, že nic už nikdy nebude jako dřív. To je konec. Má sestra právě zemřela...