Jezdkyně apokalypsy: Fae

Kapitola desátá - Obrázek od Yarry

Když jsem přišla za dědou s tím, že se chci učit válčit a studovat útočná kouzla, tak byl proti. Nelíbilo se mu to. Ale nezakazoval mi to. Jen mě nabádal k tomu, abych to nepřeháněla a nepouštěla se hned do těžkých kouzel. Měla bych začít s malými a jednoduchými. Kategorizoval je spíš k takovým malým žertíkům a taškárnám. Bylo to třeba malé podražení nohou.

Prý si to můžu trénovat na Draquovi, ale musím se snažit být nenápadná. To bylo dost těžký, když má supersluch a všechno slyší. Musela jsem být proto mnohem víc vynalézavá. Snažila jsem se neopakovat ve svých žertících, protože většinou slyšel, že čaruju a že něco chystám. Jen nevěděl, co se stane, a tak netušil, kam má uhnout. Jednou se mi ho povedlo obelstít tak, že uhnul přesně tam, kam jsem tu nádobu červené barvy vyčarovala. Ale kdyby neuhnul a zůstal stát tam, kde byl, tak by se mu nic nestalo.

Kromě toho mě učil I v jiných odvětvích magie. Momentálně mě učil třeba přeměny. Proto leželo přímo přede mnou velké červené jablko, které právě vytvořil z kamene.

"Jídlo je jedno z nejtěžších věcí na přeměnění. Dokážeš uhoudnout proč?"

"Protože z něj získáváme živiny," tipovala jsem. Tohle jsem si pamatovala matně z knížek o lidském těle, které jsem četla kdysi ve vesnické knihovně. "Takže se musím ujistit, abych ho přeměnila dobře, abychom z něj získali to, co naše tělo potřebuje?"

Zavrtěl hlavou. "Hlavně tvoje přeměna musí být trvalá. Představ si, že přeměníš kámen třeba na jablko. Tohle jablko pak sníš. Dovedeš si představit, co by se pak stalo tvému tělu?"

"Určitě něco špatného." Nedokážu si jen představit, co přesně. Měla bych se tu pak poohlédnout po knížkách o lidském těle. Musím zjistit, jak přesně funguje.

"Naše tělo nedokáže strávit kámen. Zůstane tam, protože nestrávené ho těžko nedokáže vyloučit. Časem ti začne být špatně, a pak by se muselo vyoperovat nebo nějak jinak dostat z těla."

"Mohla bych ho zase přeměnit v jablko, a pak by ho moje tělo dokázala strávit," navrhla jsem.

"Ty si vidíš do břicha? Jak si můžeš být jistá, že správně odhadneš, kde je? Co když se netrefíš a omylem v jablko přeměníš třeba svoje játra?"

Nevím, k čemu jsou, ale asi je budu potřebovat. "Takže žádná kouzla v lidském těle."

"Ty ti úplně nezakazuju. Ale aby ses pustila do nich, musíš mít podrobně nastudovanou lidskou anatomii. Musíš znát všechny svaly, tepny, žíly, nervy, orgány, kosti, kde všechno leží, jak fungují a jak na sebe navazují. Pak teprve můžeš začít čarovat v lidském těle.

"Takže jednoho dne můžu provádět kouzla v těle?" ujistila jsem se. Budu si muset vážně něco o tom přečíst.

"Až to všechno nastuduješ. Jednoho dne by se ti to mohlo hodit, třeba tím někomu zachráníš život. Pro začátek ti bude stačit, když se naučíš zastavit krvácení. Ale to jsme odběhli od jídla. Jak bys teda provedla tu přeměnu?"

"Budu na ní potřebovat hodně svojí magický energie. A musím se ujistit, že je ta přeměna dokončená. Takže..." zamyslela jsem se. Normálně bych se natáhla ke svému jádru, vyslovila potřebná slova v Prvním jazyce a pak nechala magii proudit. Otázkou bylo dokdy. Kolik tomu mám dát své energie? Jak to poznám, že už jí je dost? "Takže nechám proudit svoji energii, dokud to samo nepřestane? Nebo to musím ukončit já?"

"Samo to přestane, když to bude mít dost magie," přikývl. "Stane se to, jakmile změníš podstatu věci. Dávej při vyslovování pozor, abys nevytvářela jenom iluzi, ale skutečně se dotýkala podstaty věci. Nezapomeň, že to jablko se skládá z malinkých kousíčků, které lidským okem ani nevidíme. Ty na to musíš myslet a přeměnit každou z nich."